noc na hruď vyryla

čínské znaky posvátného

štěstí rudými šrámy nehtů

tajemně bez původce

cítil jak město střídavě

zhasíná a září jak chroptí

elektřinou olejově 

těhotné mraky

marně hledal svoji

kudrnatou evu

ve výkladních skříních

nahryzlá jablka figurín

určovala směr

zakletá praha v bludných

kosočtvercích míjel

sám sebe z minulosti

věčný rachot rolet

ráno mu vytrhlo její

objetí ze spánku

aby celý život

spřádal naději z náznaků

vůně za každým rohem

a nenašel cestu ven